Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

004umayka.jpg


  "Dejte Japanovi možnost se prosadit
 a svět s nimi Vám ukáže
nový směr, nový smysl a vy budete šťastní,
že máte pro koho žít a že někdo žije pro Vás."

pejsek-běhá-a-běhá.gif

pejsek-běhá-a-běhá.gif

 

 

HISTORIE

 

Tento malinký pejsek je v Japonsku znám již více než 1400 let, ale jeho kořeny v Číně zasahují jistě mnohem hlouběji. Japonci si po staletí vytvářeli originální kulturu, která se hodí pouze pod posvátnou horu Fudžisan a na ostrovy kolem ní. Podle jedné staré pověsti zavítali jeho předkové do říše Vycházejícího slunce někdy v 8. století. Jako dar čínského císaře se tam prý dostali přes Koreu. Tenkrát se ještě velmi podobali svému příbuznému pekinézovi. Vysokou společnost zaujali natolik, že jim připravila ráj na zemi. Sytili je nejlepšími pokrmy a obkládali hedvábnými poduškami. Brzy byli vyšlechtěni stále menší a menší jedinci, a velmi se dbalo na to, aby byli mezi sebou pářeni pouze psíci z jednoho paláce. Tato silně příbuzenská plemenitba vedla přes mnoho generací ke stále menším a křehčím pejskům, až vyloženě k "drahocennostem". Dámy této společnosti je nosily v rukávech svých kimon nebo je chovaly v bambusových klíckách, jako vzácné a okrasné ptactvo. Dostávali se také do chrámů, kde jim bylo zvlášť nakloněno božstvo. Malý psík byl zobrazován na mnoha vázách, drahých předmětech i obrazech. Stal se hrdinou mnoha japonských bájí a pověstí.
Název chin se odvozuje od slova čin, což znamená vzácnost. V Japonsku jsou známí pod jménem činkoro.
První informace o Japan chinovi v Evropě se objevují již v 17. století. Tehdy je misionáři dovezli manželce anglického krá
le Karla II., princezně Kateřině Portugalské. Potvrzené dějiny chinů se ovšem píší až od roku 1880, kdy japonský vyslanec Sinzo Aoki přivezl párek chinů německé císařovně Augustě Další jejich putování začíná v Anglii, odtud se dostávali do dalších částí světa. Rakousko, Švýcarsko, Německo - díky těmto státům, kde se našlo pár jedinců, toto plemeno nevymřelo, ale dokonce se rozšířilo do takové míry, že někteří chinové putovali zpět do své země.do Japonska.
U nás se Japan chin začal na výstavách objevovat od roku 1964 a ani dnes nenajdete velké množství chovatelů tohoto pl
emene. Bohužel, i přes vynikající povahové vlastnosti china se věnuje chovu jen úzká skupinka nadšenců. Přitom si zaslouží mnohem více obdivu a uznání.


Obrazek  

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 206 / 20.04.1998 / GB
           
JAPAN-CHIN
 (Chin)
 
 
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
 
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 1987
 
POUŽITÍ: společenský pes
 
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.: Skupina 9      společenská plemena
                                                            Sekce 8 japan-chin a pekinéz
                                                            Bez zkoušky z výkonu.
 
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Na základě starých dokumentů se předpokládá, že předkové japan-china byli v roce 732 dovezeni k japonskému dvoru jako dar od vládců Koreje (v období dynastie Silla (377-935)). V průběhu následujících 100 let bylo do Japonska zřejmě dovezeno mnoho dalších japan-chinů. Historické záznamy také ukazují, že poslové vysílaní do Číny (za vlády dynastie Tung (618-910)) a Severní Koreje (za vlády dynastie Po H´ai (698-926) přiváželi zpět psíky tohoto plemene. Během vlády šóguna Cunajoši Tokugawy (1680-1709) bylo plemeno chováno jako palácový psík v paláci v Edu.
V roce 1613 britský kapitán Searles přivezl japan-china do Anglie a v roce 1853 jich několik přivezl do USA kapitán Perry, a z nich byli dva darováni anglické královně Viktorii.
Od roku 1868 byl japan-chin oblíben jako domácí psíček dámami z vyšších tříd, a v současné době je velmi rozšířen jako společenské plemeno.
 
CELKOVÝ VZHLED: malý pes se širokým obličejem, pokrytým bohatou srstí, s elegantním a půvabným tělem.
 
DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je rovna výšce v kohoutku. Tělo feny je o něco málo delší.
 
POVAHA / TEMPERAMENT: chytrý, vlídný a milý.
 
HLAVA:
 
MOZKOVNA:
Lebka: široká a kulatá.
Stop: hluboký a výrazný.
 
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: nosní můstek je velmi krátký a široký, nosní houba je v úrovni očí; barva nosní houby je černá nebo tmavě masová, podle barvy znaků.
Čelisti/Zuby: bílé a silné zuby, žádoucí je klešťový skus, přípustný je dále nůžkový skus nebo předkus.
Oči: velké, kulaté, posazené daleko od sebe, černé a zářivé.
Uši: dlouhé, trojúhelníkovité, zavěšené, pokryté dlouhou srstí, široce nasazené.
 
KRK: poměrně krátký, vysoko nesený.
 
TRUP
Hřbet: krátký a rovný.
Bedra: široká a mírně klenutá.
Hrudník: středně široký a hluboký, se středně klenutými žebry.
Břicho: dobře vtažené.
 
OCAS: pokrytý krásnou bohatou dlouhou srstí, nesený zdvižený nad hřbetem.
 
KONČETINY:
 
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny rovné, s jemnou kostrou; zadní strana hrudních končetin pod lokty osrstěná delší srstí.
 
PÁNEVNÍ KONČETINY: pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené, zadní strana stehen pokrytá delší srstí.
 
TLAPKY: malé zaječí tlapky, žádoucí je pokrytí chomáčky srsti.
 
POHYB: elegantní, lehký a hrdý.
 
OSRSTĚNÍ:
 
SRST: hedvábná, rovná a dlouhá. Celé tělo s výjimkou obličeje je pokryto bohatou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pokryty bohatou delší srstí.
 
BARVA: bílá s černými nebo červenými znaky. Žádoucí je rovnoměrné rozložení znaků od okolí očí, přes uši, a po celém těle. Zvláště žádoucí je bílý široký znak od tlamy k vrchu lebky.
 
VÝŠKA:
Výška v kohoutku:         Psi přibližně 25 cm.
                                    Feny jsou o něco málo menší než psi.
 
VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
-         nosní houba: jakákoliv jiná barva než černá u bílých psů s černými znaky.
-         podkus, zkřížený skus.
-         čistě bílá srst bez znaků; jen jediný znak na obličeji.
-         přílišná plachost.
 
Pozn.: Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Obrazek

Obrazek